Amálka (ústecká)
5.4.2018
Dobrý večer,
hlásíme se konečně s rekapitulací adopce našeho nového přírůstku.
Cesta proběhla v pořádku, kočička ani nepípla, vypadalo to, že ví, že jede domů. První večer Amálka vzala zavděk úkrytu pod skříňkou v koupelně, s čímž jsme počítali. Ale druhý den ráno už tam nebyla, vypátrala jsem jí k mému překvapení v kukani až na druhém konci bytu – takže se předvedla jako odvážná průzkumnice. Pak se celkem rychle už osmělovala po bytě, a když to zkrátím, dneska už se tady pohybuje se sebevědomím paní domácí.
První týden jí nemohl „rozchodit“ náš nejsrdečnější kocour č.1, vztekle a srdnatě jí drápal do pelíšku i do kožichu; Amálka to celkem trpělivě snášela. Pak ho to přešlo a dnes se mají k sobě asi nejvíc, kolikrát si vzájemně pečlivě čistí hlavičky, prostě co se škádlívá…Kocour č. 2 jí občas prožene, ale ona si z toho nic moc nedělá, sice před ním prchá, ale našla si svou schovku pod postelí, kam v případě potřeby skočí šipku. Tyčka se mi zdál zkraje takový přešlý, zdálo se mi, že si říkal, že i když to tak původně nevypadalo, ocitl se zřejmě v dalším útulku . A pak se mi zdálo, že mu to tak v druhém týdnu najednou došlo, že Amálku zná z předchozího bydliště. Teď už je zase (Tyčkoun) v klidu, mazlíme ho intenzivně dál, takže ví, že ho máme pořád stejně rádi.
Amálka si celkově mezi kočičími kluky docela zjednala respekt, už také rozdala pár facek, i když jen v obraně, nebo kousanců do ucha – při pokusu o „znásilnění“ (kastrovaným bratrem). A pokud jde o jídlo, to se nebojí sousto komukoliv bez větších zábran zabavit. Jídlo jí vůbec chutná, blíží se spíš všežravci, ochutná klidně i sladké. Nejradši si samozřejmě vybírá z „meníčka“ na lince .
Co se týká psa, ten už kočky definitivně přestal počítat. Amálka se v podstatě pejska ani nějak extra nelekla. Akorát se ze začátku často nedostala do postele, ale je to holka šikovná, už má své strategie, nejčastěji si počká, až pes večer usne…Když se jde spát, kočička spořádaně a spěšně po vyhlášení večerky běží na své místečko, v noci vůbec neruší, a myslím, že mě někdy, když spím, pozoruje
Amálka je moc mazlivá, něžná, když jí vezmu do náruče, úplně se v ní rozteče. Když se chce přitulit, vleze mi na hruď, chytne se mně, dává mi pusinky, ducá do mne hlavičkou a přede. I když před námi ze začátku měla tendenci utíkat, když byla na zemi, dneska už to skoro nedělá, jenom když se občas něčeho „podezřelého“ lekne. Dokonce jí už krátce zahlídla i návštěva . Ami si ráda i hraje, skáče jako opička po škádlítku či udici, a její specialitkou jsou obyčejné gumičky – hraje s nimi kočičí hokej.
Co je na naší nové kočičce pro nás novinkou, je, že se jedná o kočku mluvící. Co je u nás, namluvila toho víc než ostatní tři kocouři za celý svůj život dohromady. Sice jí vždy přesně nerozumíme, každopádně jde jí dobře hlavně „e“, „u-u“ a zejména „mééééééééééé“ Je jednoduše velmi komunikativní, a skoro vždy mi odpoví na pouhé oslovení.
Amálka k nám velmi přilnula, je to plnohodnotný domácí mazlíček .Do zvířecí party také bez problémů zapadla. Je to až dojemné, jak jsou zvířátka rychle schopná adaptovat se na ( i několikátý) nový domov. Je nám s Amálkou moc dobře a těšíme se, že je vše naprosto v pořádku. Moc děkujeme za péči o ní!
Fotografie
