Babetka
23.1.2014
Dobrý den paní Černá,
za pár dnů to budou dva měsíce, co jsem si od Vás odvezl dvouletou kočičku Babetku, které ovšem říkám Babča právě proto "č" v něm, na kteréžto jméno již vstřícně reaguje. Babča si pomalu, ale úspěšně zvyká na podněty, které jí zezačátku dělaly největší obtíže. Stále citlivě reaguje na každý hluk, pocházející z chodby domu, ale už ho jen registruje a neutíká do bezpečného úkrytu pod postel. Zůstává jenom jedna věc, kdy okamžitě vystřelí a letí do krytu pod postel - je to při otevření vstupních dveří do chodby domu, ať už odcházím nebo přicházím zvenku. Naopak to má alespoň tu výhodu, že neuteče na chodbu a nemusím ji honit po domě. Babča se zatím bojí všeho, co je z jejího pohledu nezvykle hlučné, všeho co šustí, když po bytě chodím moc rychle, ale i dalšího. Při chodu pračky pokaždé sedím celou dobu u ní a málem ji držím za tlapku, aby se nebála a neměla tak vykulené oči. Nebo tohle: když jdu ven, převlékám se z domácího do venkovního oblečení. Ze svého vyvýšeného místa mě Babča pozoruje a už bezpečně na něm vydrží, když si oblékám kalhoty a potom svetr. Byly ovšem doby, kdy prchala už při kalhotách. Dneska se někdy rychle vytratí až při oblékání bundy, protože šustí, ale vždycky prchne pod postel ve chvíli, když si před odchodem nasadím lehkou čepici s kšiltem. Ta kšiltovka je na ni zkrátka už moc. A přitom na ni pořád mluvím, že to jsem pořád já, i když v jiném oblečení. Předpokládám, že důvod je zase v jejím předchozím životě a že za tím je nějaký neurvalý chlap, který možná nosil i kšiltovku. Vždyť u Vás se schovávala, jen když uslyšela můj hlas. Babča také ještě pořád ani nemňoukla, jen dělá takové tiché "mruk" když něco chce nebo když něco komentuje. Jsem zvědav, jestli se někdy rozmňouká a plně v to doufám, protože dialog je přeci jen lepší. No, když už si v pohodě hraje, třeba i to mňoukání jednou uslyším.
Když přijdu domů, chvilku na ni konejšivě mluvím, potom vyleze a je ráda, že už jsem doma. Už si sama hraje s různými hračkami (plyšová myška, papírová nebo alobalová kulička, kousek sisalového provázku), ovšem nejvíc si vyhraje s asi půlmetrovými "žížalkami", které jsem ustřihl z koupelnové podložky z měkkého PVC, kterou jsem použil jako podklad na rozšířené parapety i jinde. Stejně tak si ráda hraje i s krátkou žížalkou s uzlíky - tomu říkám "žužlík", protože ji žužlá. Pravidelně denně vyžaduje asi hodinku společného hraní, nejlépe tak kolem půlnoci. Pak se unaví a v klidu spí až do rána. Do postele mi neleze, střídavě využívá několik jiných příležitostí ke spokojenému spánku. Granulí moc nesní, asi tak polovičku toho, co by měla, ale snad to stačí. K nim občas dostává vařené kuřecí maso, to má moc ráda, pochutná si i na sardinkách ve vlastní šťávě. Postupně testuji různé druhy konzerv, z některých moc nadšená není a tak je už kupovat nebudu. Je opravdu šťastná, když může slízat omáčku z kapsiček, maso pak sní až nakonec. Ráno dostává vlažné ředěné kočičí mlíčko, už na něj pravidelně čeká u misky. Takže aklimatizace úspěšně pokračuje a její bázlivost sice pomalu, ale jistě ustupuje. Furminátor jsem zatím ani nerozbalil, Babču jen občas kartáčuji kovovým kartáčem s kuličkami na konci. S docházkou na WC také nejsou žádné problémy, tak ještě doufám, že snad nás v nejbližší době nepotkají nějaké vážnější zdravotní problémy, které by musel řešit pan veterinář.
Posílám deset vůbec prvních fotografií s Babčou, rozlišení a velikost snímků snad bude v pořádku. Nejprve pořád zkoumala, co to mám za cvakající věc, kterou nezná a rozmýšlela se, jestli nemá pro jistotu odběhnout pod postel. Nakonec to vydržela až do konce, takže její první focení jsem mohl v klidu dokončit.
Z Ústí zdraví Miroslav Rybáček & Babča.
Fotografie
