Meginka a Kofolka
21.9.2017
Dobrý den, dlouho jsem nepsala, ale to bylo proto, že nebylo skoro co. V červenci jsem se rozhodla, že i přesto, že se mnou obě holky nemluví, tak otevřu dveře, aby mohly lítat venku. Zahradu mám velkou a někdy je to k uzdravení mysli důležité.
Černá (říkám jí Šklíba) tak zůstala a nejsem si ani jistá, jestli ven vůbec chodí. Ta před měsícem za mnou přišla, když jsem cvičila a od té doby jsme kámošky. Otírá se, nechá se mazlit a začala být velice přítulná. Má stále ještě trochu tiky, ale to bude v pohodě.
Žíhaná (říkám jí Čokoláda) ta se přesunula o pět metrů dál do udírny. Udírna nemá dveře a nepoužívá se. Dávám jí tam jídlo a chodím si s ní povídat. Už můžu na pár centimetrů, ale šahat ještě ne. Nechci to lámat, ale do zimy bych chtěla, aby byla taky přítulná a nebála se jít do domu..
Holky mi dělají radost, ale je šokující, kolik potřebuje malá poškozená dušička, aby znovu začala trochu žít. Posílám pár fotek Šklíby, ale je to těžké. Ona chvilku neposedí a tak fotky nejsou nic moc.
I.K.
Fotografie
