Tyčka
6.8.2016
Milá paní Černá,
po pěti měsících je Tyčík už naprosto zdomácnělý,
chová se u nás samozřejmě a přirozeně, což nás těší a
zároveň dojímá. Má už svoje zvyky a svá oblíbená místečka,
ty si vybral už na začátku. Když někdo pracuje na počítači, je
jako všichni ostatní našim zvířecím „obložením“ (akorát
minule když jsem se mu ne a ne věnovat, tak mi skočil přímo na
klávesnici...). Na pejska si už zvykl a už se ho nebojí a zdá se,
že u psa má „protekci“,- je k němu trochu citlivější než k
ostatním, když ho „rasí“ kvůli jídlu v blízkosti nebo ze
žárlivosti, když si dovolí lézt do postele k paničce. Tyčkoun
je pořád z kočičí smečky nejmírumilovnější, když se něco
děje, tak je spíš „oběť“, ale bere to s lehkostí a se
šarmem své štíhlé postavičky svým pronásledovatelům uniká
stylem lučního koníka. Kočičí taktické hry ale evidentně
vítá, a co se týká facek, ty už padají jen velmi výjimečně,
jeho nový bratr – žárlivec se už srovnal a ani se už moc
nenafukuje. Taky už měl několikrát „amok“, který známe od
jeho bratrů, akorát on lítá po bytě ještě o něco rychleji,> zhruba jako kulový blesk. Ale má to spíš jako „sólíčko“,
což je jednomu z bratrů trochu líto, přidal by se rád…Tuhle jsem si říkala, že už začíná být taky pěkně
rozmazlený, někdy mňouká a chce vzít na klín, protože mu to
těch dvacet třicet centimetrů samotnému „nejde“. O pomazlení
a pozornost si umí hlasitě říct, má na to svojí speciální
„znělku“.Moc rád si schovává hlavičku do záhybu našich
loktů, nebo do ruky a přede a přede…
Jinak je to pěkný zloděj, co se týká jídla, je schopen
štípnout celý párek z talíře před zraky páníčka a utíkat
pryč jako o život, a co může, tak vylizuje (nádobí), o lince má
přehled, a je mu jedno, jestli je to rajská nebo olivy, zdá se, že
je všežravec. Trošku jsme ho vykrmili, už je z něj taková
„obalená čárka“, ale na nadváhu to zatím nevypadá.
Každopádně jsem zjistila, že oční kontakt mu jde až moc dobře,
když se snaží hypnotizovat páníčka, který má zrovna na
talíři něco zajímavého.
Když to shrnu jednou větou, Tyčku milujeme a on miluje nás a vše
je v nejlepším pořádku.
Mějte se zatím hezky.
7.4.2016
Milá paní Černá,
po měsíci, co máme Tyčku doma, Vám konečně posílám stručnouJ rekapitulaci.
Pro Tyčku jsme jeli rovnou se psem (resp.naší fenkou), aby se s tím co nejdřív smířila, což se prakticky stalo už v autě, ani nehla brvou, a doma to v tomto duchu pokračovalo, zřejmě to pro sebe uzavřela s tím, že už je to stejně jedno, stejně už žije v kočkáriu a o jednu kočku méně či více…J Po příchodu domů, než jsme ho vypustili z přepravky, se trochu syčelo, ale riskli jsme to. Tyčka vyběhl, krátce proběhl byt, a pak se rychle uchýlil do rohu pokoje pod židli. Tam ( a ještě pod postelí v druhém pokoji) strávil většinu času až do druhého dne, kdy se k naší úlevě konečně napil, a že měl žízeň J Do večera pak poprvé navštívil záchod a ochutnal kousíček kuřecího masa. Druhý den se dál tvářil, že granule vůbec nezná, významně se díval „kde máme to masíčko“, což nás trochu znepokojilo, ale třetí den se naštěstí s granulkami skamarádil a od té doby je nejčastější návštěvník miskyJ
Naši černí bratři byli z Tyčky paf, asi nevěděli, že ještě může existovat další „černoch“. V prvních dnech se hodně syčelo (Tyčka produkoval zvuk podobný vrtačce která ke konci kvílela), kočičí bratři nicméně už nevěděli kdo je kdo, takže syčeli i na sebe navzájem, bylo to takové kočičí psychoJ. Do třetího dne už ale došlo na doteky čumáčků, i se psem, i když se ho Tyčka bál asi nejvíc, pořád si nebyl jistý, zda ho ten velký bubák nespolkneJ. V prvních dnech Tyčka v noci chvilkami chodil po bytě a mňoukal, tak jsme ho v polospánku utěšovali, ale třetí - čtvrtou noc už spinkal krásně. Na průzkum bytu se vydával postupně, ale pořád s větší chutí a radostí. Ze začátku se bál koukat z okna, vždy se u toho třásl, asi to byl pro něj nezvyklý ruch, auta sledoval jako napínavou detektivkuJ. No a samozřejmě se mazlil, to od prvního dne, pusinky mu nikam nevadili a po pár dnech se nám začal usazovat i v klíně.
Jeho černí bratři ho nakonec přijali krásně. Sice ho pořád pozorovali jako ufona, ale nic negativního k němu nevysílali. Tak bezproblémově jsme si to ani netroufali představovat. Kocour č.1, náš dominátor, nás překvapil ze všech nejvíc. K Tyčkovi se chová laskavě, snaží se ho adoptovat jako svého mladšího bratra, už mu dokonce čistil i hlavičku, o druhém Tyčkově konci nemluvě, ten mu čistí třeba oba bratři najednouJ . Dominátor se jemně párkrát pokoušel i o hru, ale Tyčka je zatím opatrný a rezervovaný. Nejhůř se nakonec s novou kočkou vyrovnává náš původně nedominantní, nekonfliktní a neagresivní kocour č.2, který se úspěšně stylizuje do mimina, potažmo kojence. Když pochopil, že Tyčka u nás je natrvalo, a zjistil, že ten vetřelec si bude hrát s jeho hračkou a obsadí mu někdy i „jeho“ klíny páníčků, tak se nafoukl jako žába a smrtelně se urazil, ale tak, abychom na něj viděliJ . To nafukování se čas od času opakuje, a když mu rupnou nervy, dá facku-packu Tyčkovi nebo náhodně procházející nevinné oběti J . Tyčka se nejdřív nechal, snažil se opustit ring, ale v posledních dnech už taky podle potřeby fackuje-packuje, podle hesla „nejlepší obrana je (preventivní) útok“. Takže se o nikoho nebojíme, oni se kluci srovnají a myslím, že ani nedojde na drápkyJ .
Nemohli jsme vybrat lepší kočičku než je Tyčka, nemůžeme si ho vynachválit, moc hezky nám do naší zoo zapadl, je ve všech směrech tak akorát. Je velmi inteligentní a šikovný, dobře si se vším u nás poradil ( i s dvířky od záchodu), a vůbec se nechová agresivně. Je něžný, skromný, vděčný, velmi mazlivý, pusinky může kamkoliv. Taky umí povídat, takže díky němu poznáváme nová kočičí slova. Odpovídá i na oslovení. Přede jako kotelnička, hraje si s míčky nebo s čímkoliv, co vyhodnotí jako hračku, a skáče u toho jako opička, je vidět, že má i smysl pro humor. Po bytě hopká jako koník, a díky své muší váze má při skoku velmi slušný dolet. Umí být ale i nevtíravým společníkem, oddaně se k člověku poskládá, aby se ho co nejvíc dotýkal. A když se rozvášní, tak kromě klasického dojení cucá a žižlá naše oblečení, zkrátka další miminoJ .
Tyčka má prozatím tendence hledat si k odpočinku své soukromé pelíšky a společnost svých nových bratrů celkově moc nevyhledává. Náš Othello ho taky trochu prudí J .Možná se to časem při dobré vůli vylepší a doufáme, že by si někdy v budoucnu mohli kluci spolu aspoň občas pohrát, vždyť hovoří stejnou řečí.Ale i kdyby tomu tak nebylo, je už teď na Tyčkovi vidět, že svou novou adresu přijal za vlastní, a že je u nás šťastný. Už nám dokonce trošku i přibral, takže ho možná nakonec i vykrmíme.
Moc Vám za našeho kocourka č.3 děkujeme, o Tyčku jste se skvěle starala, je to na něm vidět. Jsme moc rádi, že jsme to s ním i přes naše obavy zkusili, byla to ta nejlepší volba, Tyčka nám to oplácí svou láskou a něžností, adopce se povedla na jedničkuJ J J .
Přejeme Vám co nejvíc adoptivních páníčků i pro Vaše ostatní svěřence.
Fotografie
